Knihy o hudbě: fotoknihy, biografie, paměti a dějiny žánrů

Definitivní životopis Theloniouse Monka, na kterém historik Robin D. G. Kelley pracoval přes deset let a jako první dostal přístup k rodinnému archivu. Boří mýtus o „podivínském geniovi“ a ukazuje Monka jako vzdělaného, rodinně zakotveného muzikanta, jehož chování z velké části vysvětluje bipolární porucha. Skvěle popisuje San Juan Hill a newyorskou scénu, ve které bebop vznikal. Kniha je rozsáhlá a místy až příliš detailní v kronice koncertů, takže je hlavně pro ty, kdo Monka už znají a mají rádi. Mezi jazzovými biografiemi patří k absolutní špičce.

Davisův vlastní příběh, nadiktovaný básníkovi Quincymu Troupeovi, od bebopu s Charliem Parkerem přes Kind of Blue až po elektrickou éru a návrat v osmdesátých letech. Síla knihy je v hlasu: syrový, sprostý, arogantní a přitom neuvěřitelně přesný v tom, jak popisuje hudbu, kapely a hledání zvuku. Je to zároveň nejlepší průvodce jeho diskografií, jaký existuje, protože vysvětluje, proč každou etapu opouštěl. Nepříjemné jsou pasáže o drogách a hlavně o tom, jak se choval k ženám – kniha je nijak nezlehčuje, ale ani se za ně neomlouvá. Povinné čtení pro každého, kdo má rád jazz po roce 1945.

Napůl fikce, napůl esej: Dyer v krátkých lyrických obrazech „improvizuje“ na skutečné epizody ze života Lestera Younga, Theloniouse Monka, Buda Powella, Bena Webstera, Charlese Minguse, Cheta Bakera a Arta Peppera. Mezi nimi se vrací Duke Ellington na nekonečné cestě autem a na konci stojí esej o tradici a vlivu v jazzu. Kniha získala Somerset Maugham Award a Keith Jarrett o ní řekl, že je to jediná kniha o jazzu, kterou doporučuje přátelům. Kdo chce fakta a diskografie, bude zklamaný, protože Dyer vědomě vymýšlí. Kdo chce zachytit náladu té hudby, nenajde lepší a kratší čtení.

Jazzový muzikolog John Szwed sepsal zatím nejlepší životopis Sun Ra, skladatele a kapelníka, který tvrdil, že pochází ze Saturnu. Kniha sleduje cestu od Herman Poole Blounta z Birminghamu přes chicagské swingové kapely až po kosmický Arkestra a jeho komunitu ve Philadelphii. Szwed bere vážně Sun Raovu filozofii, egyptologii i afrofuturismus, a vysvětluje, proč měl takový vliv na free jazz i pozdější elektronickou hudbu. Někdy se ztrácí v drobných detailech a diskografický chaos Saturn Records nedokáže úplně zkrotit. Pro každého, koho láká avantgardní jazz, je to ale zásadní kniha.

Zakladatelský esej básníka LeRoie Jonese (později Amiri Baraka), který čte blues a jazz jako zápis dějin černé Ameriky od otroctví po bebop a rodící se free jazz. Poprvé tu černošský autor sebevědomě tvrdí, že tuhle hudbu nelze pochopit bez sociálních a rasových dějin. Text je ostrý, polemický a dodnes provokuje, i když některé soudy o „bílém“ jazzu a o střední třídě dnes působí zjednodušeně. Není to přehled ani průvodce po deskách, ale kniha, která změní, jak jazz posloucháte. Pro čtenáře, kteří chtějí pochopit, proč jazz znamenal víc než jen hudbu.

Jedna z nejpodivnějších autobiografií v dějinách jazzu: Mingus píše o sobě střídavě v první a třetí osobě, jako by vedl rozhovor s psychiatrem. Dětství ve Watts, rasismus, hudba, láska a hodně přehánění o sexu a pasácích se mísí do jakéhosi literárního freejazzu. O samotné hudbě a nahrávkách se tu dozvíte překvapivě málo a faktům nelze vždy věřit. Zato získáte zážitek z toho, jak myslel a cítil jeden z nejvýraznějších skladatelů jazzu. Pro fanoušky Minguse a čtenáře, kteří snesou provokaci; kdo chce klasický životopis, ať sáhne spíš po biografii.

Krátká, úderná autobiografie Billie Holiday sepsaná s novinářem Williamem Duftym tři roky před její smrtí. Vypráví o dětství v Baltimoru, prostituci, prvních klubech v Harlemu, rasismu na turné s bílými big bandy i o heroinu a vězení. Kniha není spolehlivá jako fakta – Dufty chtěl zachytit její verzi příběhu a některé věci byly pod tlakem právníků zmírněny. Jako svědectví hlasu a postoje je ale nenahraditelná a čte se za jeden večer. Ideální první krok, pro detaily pak sáhněte po některé z pozdějších biografií.

Autobiografie altsaxofonisty západopobřežního jazzu, kterou Art Pepper namluvil své ženě Laurie a ta ji doplnila výpověďmi přátel, rodiny a spoluvězňů. Je to jedna z nejbrutálněji upřímných knih o závislosti, jaké existují: heroin, krádeže, roky v San Quentinu a jen mezi tím hudba. Pepper nic neretušuje, ani vlastní rasismus a sobectví, což je silné, ale místy těžko stravitelné. Vložené hlasy dalších lidí dávají knize skoro charakter orální historie. Doporučujeme spíš čtenářům, které zajímá lidský příběh za jazzem, než těm, kdo hledají rozbor hudby.

Pianista a muzikolog Lewis Porter napsal biografii Coltrana, která kombinuje životní příběh s detailním hudebním rozborem. Opravuje řadu omylů starších knih díky dokumentům a rozhovorům s rodinou a spoluhráči, a hlavně vysvětluje, co se v jeho hudbě skutečně dělo – od „sheets of sound“ po A Love Supreme a pozdní free období. Analytické pasáže s notovými příklady ocení muzikanti, laik je může přeskočit bez ztráty souvislostí. Psaná je věcně, bez legend a patosu. Nejlepší volba pro ty, kdo chtějí Coltranovi opravdu porozumět.

Nejčtenější jednosvazkové dějiny jazzu od New Orleans přes swing, bebop, cool a free jazz až po současnost. Gioia je sám pianista a umí psát srozumitelně i o hudební stránce věci, aniž by čtenáře zahltil teorií. Kniha funguje jako mapa, ze které se dá vyrazit k albům i k podrobnějším knihám o jednotlivých obdobích. Daní za šíři je, že novější a evropský jazz dostávají méně prostoru a některé kapitoly působí spíš přehledově. Ideální první kniha o jazzu pro každého, kdo chce mít souvislosti v jednom svazku.

Britská novinářka a fotografka Val Wilmer znala newyorskou free jazzovou scénu zevnitř a tahle kniha je dodnes nejlepší zpráva o tom, jak tahle hudba vznikala a z čeho se žilo. Vedle Coltrana, Ornetta Colemana, Cecila Taylora nebo Sun Ra mluví o loftových koncertech, svépomocných labelech, penězích, drogách a o ženách muzikantů, na které ostatní autoři zapomínali. Je to spíš reportáž a sbírka portrétů než chronologické dějiny, takže občas přeskakuje. Nové vydání u Serpent's Tail (2018) ji vrátilo do obchodů. Povinná četba pro každého, koho láká spiritual a free jazz 60. a 70. let.

Prapředek všech orálních historií hudby: Shapiro a Hentoff poskládali z rozhovorů a výpovědí Armstronga, Ellingtona, Billie Holiday, Dizzyho Gillespieho a desítek dalších vyprávění o cestě jazzu z New Orleans přes Chicago a Kansas City do New Yorku. Hudebníci mluví vlastními slovy o klubech, gangsterech, rasismu i o tom, jak se učili hrát. Kniha končí v polovině 50. let, takže moderní jazz zachytí jen v začátcích. Některé vzpomínky jsou spíš legendy než fakta, ale právě v tom je jejich kouzlo. Skvělé čtení po kouscích a doplněk ke Gioiovým dějinám.

Kniha rozhovorů, které novinář Seán O'Hagan vedl s Nickem Cavem během pandemie, je spíš duchovní autobiografie než klasické paměti. Cave v ní otevřeně mluví o smrti svých synů, o smutku, víře, pochybnostech a o tom, jak z toho všeho vznikají písně jako Ghosteen nebo Carnage. Hodně se dozvíte i o jeho pracovních metodách, spolupráci s Warrenem Ellisem a o přechodu od post-punkového chaosu k dnešní tvorbě. Formát otázek a odpovědí nemusí sednout každému a o rané éře Birthday Party je tu jen málo. Pro mnoho čtenářů ale jde o jednu z nejsilnějších knih, jaké kdy muzikant vydal.

Hudební kritik The New Yorker vypráví dějiny „vážné“ hudby 20. století od Straussovy Salome přes Schönberga, Stravinského a Šostakoviče až po Cage, minimalisty a Reicha s Glassem. Ross píše jako novinář, ne jako muzikolog: hudbu zasazuje do politiky, války a studené války a vysvětluje ji tak, že ji pochopí i člověk bez hudebního vzdělání. Kniha získala cenu National Book Critics Circle a byla finalistou Pulitzerovy ceny. Pro fanouška art rocku a avantgardy je to ideální most k Cageovi, Stockhausenovi a minimalismu, ze kterého čerpali Eno, Velvet Underground i krautrock. Je to tlustá kniha a poslední desetiletí odbývá rychleji, ale čte se jako román.

Paměti spoluzakladatelky Throbbing Gristle a Chris & Cosey, performerky skupiny COUM Transmissions a umělkyně, která pracovala i v porno časopisech jako součást své tvorby. Kniha přináší vnitřní pohled na zrod industriální hudby, britskou avantgardu sedmdesátých let a skandály, které kolem nich vznikaly. Nejsilnější a nejtemnější je linka o psychicky manipulativním vztahu s Genesisem P-Orridgem, kterou popisuje bez sentimentu. Styl je věcný až deníkový a závěr věnovaný klidnému životu s Chrisem Carterem někomu přijde příliš konvenční. Jedna z nejoceňovanějších hudebních autobiografií posledních let.

Oficiální kniha o kolínské skupině Can má dvě části: rozsáhlou biografii od Roba Younga (autora Electric Eden) a „Can Kiosk“, koláž rozhovorů, orální historie a deníků klávesisty Irmina Schmidta. Young skvěle vysvětluje, jak Can vznikal ze Stockhausenových žáků a jazzmanů a jak fungovala jejich kolektivní improvizace a střihová práce v Inner Space studiu. Kitty Empire v Guardianu ji označila za „cerebrální knihu o cerebrální kapele“. Youngův styl je místy přezdobený a Schmidtova druhá část je spíš pro skalní fanoušky. Přesto nejlepší kniha o krautrocku, jakou lze dnes koupit.

Zappova autobiografie je spíš než chronologický životopis sbírka esejů, historek a pamfletů napsaná stejně sarkasticky, jako zněly jeho desky. Najdete tu dětství v chemicky zamořeném Baltimoru, začátky Mothers of Invention, vztah k Varèsovi a vážné hudbě i slavný boj proti cenzuře PMRC před americkým Senátem. Hodně místa dostávají jeho názory na politiku, náboženství a hudební průmysl, které jsou vtipné, ale místy už zastaralé. O samotných albech se mluví méně, než by fanoušek čekal. Skvělé čtení pro každého, kdo má rád Zappův humor a chce pochopit jeho způsob myšlení.

Novinář Mike Barnes (The Wire, Mojo) napsal nejdůkladnější životopis Dona Van Vlieta, autora Trout Mask Replica a jedné z nejpodivnějších postav rockové avantgardy. Kniha stojí na rozhovorech s bývalými členy Magic Band a nebojí se ukázat temnou stránku legendy: psychickou manipulaci, se kterou Beefheart kapelu vedl. Barnes zároveň s porozuměním rozebírá hudbu, blues, free jazz i výtvarné umění, ke kterému se Van Vliet nakonec obrátil. Pro začátečníka může být příliš detailní, ale pro fanoušky Zappy a experimentálního rocku je to klíčová kniha. Dostupnost nového výtisku se liší podle trhu.

Nejnovější a podle mnoha kritiků nejlepší životopis Lou Reeda od hudebního novináře Willa Hermese (Rolling Stone, NPR). Hermes jako první mohl pracovat s Reedovým archivem a sleduje jeho cestu od Velvet Underground přes Transformer, Berlin a Metal Machine Music až po pozdní spolupráce a vztah s Laurie Anderson. Na rozdíl od starších bulvárnějších biografií se soustředí na hudbu, newyorskou uměleckou scénu i Reedovu queer identitu. Washington Post ji označil za „jedinou biografii Lou Reeda, kterou potřebujete“. Kdo hledá skandály, najde jich míň; kdo hledá souvislosti, bude spokojený.

Deník Briana Ena z roku 1995, kdy produkoval U2, pracoval s Bowiem na albu Outside, sestavoval výstavy a vymýšlel instalace. Zápisky se střídají s dlouhými „přílohami“ – eseji o generativní hudbě, ambientu, kultuře, technologii či o tom, proč je dobré dělat chyby. Není to autobiografie v pravém slova smyslu, ale nejlepší způsob, jak nahlédnout do hlavy jednoho z nejvlivnějších myslitelů populární hudby. Deníková forma znamená, že vedle geniálních postřehů je tu i dost všednosti a drobných osobních poznámek. Ideální kniha k postupnému čtení po kouscích, ne na jeden zátah.

Hudebník a kritik David Toop píše o ambientu v nejširším smyslu: od Debussyho a Erika Satieho přes Johna Cage, Briana Ena, dub Lee Perryho a Sun Ra až po The Orb, Aphex Twin a chill-out rooms 90. let. Není to chronologie, ale volné putování mezi rozhovory, cestopisnými zážitky a úvahami o tom, jak se hudba proměnila v prostředí. Toop spojuje věci, které se jinde potkávají jen zřídka, a nabídne spoustu tipů k poslechu. Kdo chce jasnou linku a fakta, může se v té snové struktuře ztratit. Pro posluchače Ena, krautrocku a elektroniky je to inspirativní čtení.

Nejucelenější anglická kniha o krautrocku: Can, Neu!, Faust, Kraftwerk, Cluster, Harmonia, Tangerine Dream, Amon Düül a další. Stubbs je vysvětluje jako generaci, která po válce chtěla začít od nuly a nenavazovat na německou minulost ani na anglo-americký rock. Kniha se dobře hodí jako četba k fotografické knize o krautrocku, kterou už na webu máme. Místy je víc o politice a kultuře než o samotných deskách a některé kapely dostávají méně prostoru. Kdo chce pochopit, odkud se vzaly motorik, Kraftwerk a dnešní elektronika, má tu nejlepší start.

Kniha o trojici, která po Throbbing Gristle vytvořila nejpodivnější kout britské hudby: Coil, Current 93 a Nurse With Wound. Keenan, dlouholetý autor The Wire, s nimi vedl dlouhé rozhovory a píše o okultismu, queer kultuře, sběratelství a domácích nahrávacích experimentech. Je to vášnivá, místy až obdivná kniha, takže kritický odstup občas chybí. Bez znalosti hudby se bude číst hůř, ale jako vstupenka do industriálu a „wyrd“ undergroundu nemá konkurenci. Pro fanoušky experimentu, kteří už mají za sebou Joy Division a Throbbing Gristle.

Soubor esejů britského kritika Marka Fishera (blog k-punk), který proslavil pojem „hauntologie“: pocit, že popkultura přestala vymýšlet budoucnost a jen recykluje minulost. Píše o Burialovi, The Caretaker, Joy Division, Japan, Tricky nebo labelu Ghost Box a o tom, jak souvisí s neoliberalismem a depresí. Je to nejvlivnější hudební kritika posledních dvaceti let a od roku 2025 je i česky. Texty jsou různorodé, některé spíš o televizi a filmu, a teoretický slovník může někoho odradit. Pro čtenáře, kteří chtějí přemýšlet o tom, proč nás pořád tolik přitahuje hudba 70. a 80. let.

Paměti kytaristky The Slits patří k nejlepším knihám, jaké o punku vznikly. První polovina je živý, vtipný a nesentimentální obraz londýnské scény 1976–79: Sex Pistols, Clash, Mick Jones, Sid Vicious a dívky, které si musely vybojovat právo hrát na nástroje. Druhá polovina sleduje život po rozpadu kapely – nemoc, IVF, rozpad manželství a návrat k hudbě po padesátce – a je stejně silná. Albertine píše krátkými kapitolami a s brutální upřímností, včetně témat sexu a těla. Nejen pro fanoušky punku, ale i pro každého, kdo má rád dobře napsané paměti.

Kanonické dějiny britského punku, které se točí kolem Sex Pistols, Malcolma McLarena a obchodu SEX, ale zachycují celou scénu od Clash a Siouxsie po Buzzcocks a fanziny. Savage byl u toho jako novinář a k událostem přidává sociální a politické pozadí Británie 70. let, situacionismus i módu. Nejde jen o kroniku koncertů, ale o vysvětlení, proč punk zasáhl celou zemi. Hustý styl a množství jmen mohou méně zasvěceného čtenáře unavit a americká scéna tu skoro chybí. Pokud si o punku přečtete jedinou knihu, ať je to tahle.

Paměti Patti Smith o přátelství a lásce s fotografem Robertem Mapplethorpem v New Yorku konce šedesátých a sedmdesátých let. Hotel Chelsea, Max's Kansas City, chudoba, poezie a postupné hledání vlastního hlasu vrcholí nahráváním alba Horses. Kniha je psaná krásně a s něhou, spíš jako literární memoár než rockový životopis, a právem získala National Book Award. Kdo čeká hlavně historky z CBGB a punkové scény, může být trochu zklamaný – hudba je tu spíš v pozadí. Jinak jde o jednu z nejčtenějších a nejoblíbenějších knih o hudbě vůbec.

Reynolds ukazuje, že nejzajímavější hudba přišla až po punku: PiL, Joy Division, Gang of Four, The Pop Group, Talking Heads, Devo, Pere Ubu, Cabaret Voltaire, nezávislé labely Rough Trade a Factory, ale i synthpop a ZTT. Každá kapitola je o jedné scéně nebo městě a dohromady tvoří nejlepší průvodce postpunkem, jaký existuje. Kniha je plná nápadů o tom, proč tahle generace chtěla změnit nejen hudbu, ale i politiku a umění. Rozsah je obrovský, takže ne každá kapitola má stejnou hloubku, a v pozdějších částech o popu ubývá napětí. Pro každého, kdo poslouchá new wave a postpunk, je to povinná kniha.

Nejslavnější orální historie rockové hudby: americký punk od Velvet Underground, Stooges a MC5 přes New York Dolls, Patti Smith, Television a Ramones v CBGB až po Sex Pistols v Americe. Příběh skládají jen sestříhané výpovědi muzikantů, manažerů, fotografů a groupies, takže se čte rychle a je drsně zábavný. Hodně je tu drog, sexu a pomluv, a hudby samotné méně, než by si leckdo přál. Britský punk a pozdější hardcore tu skoro nenajdete. Česky vyšla už v roce 1999 u Volvox Globator a je ideálním protějškem Savageovy knihy.

Třináct kapitol o třinácti kapelách, které v 80. letech vybudovaly americký nezávislý underground bez pomoci velkých firem: Black Flag, Minutemen, Mission of Burma, Minor Threat, Hüsker Dü, Sonic Youth, Butthole Surfers, Big Black, Fugazi, Mudhoney, Beat Happening a další. Azerrad ukazuje, jak fungovaly labely SST, Dischord nebo Sub Pop, turné v dodávkách a fanziny, prostě DIY v praxi. Každá kapitola je samostatný příběh, takže se kniha dá číst na přeskáčku. Strukturou je to spíš sbírka portrétů a některé důležité kapely chybí. Pro fanoušky hardcoru, noise rocku a indie je to klasika.

Paměti baskytaristky a zpěvačky Sonic Youth, výtvarnice a ikony newyorské no wave scény. Kim Gordon vypráví o dětství v Kalifornii, o příchodu do New Yorku osmdesátých let, o kapele, která propojila punk, noise a současné umění, a o vztazích s Kurtem Cobainem či Kim Deal. Rámcem knihy je ale rozpad jejího manželství s Thurstonem Moorem a tím i kapely, o kterém píše chladně a bolestně. Hodnocení čtenářů je rozpolcené: chybí víc hudby a styl je úsporný až odtažitý. Přesto jde o důležitý ženský pohled na alternativní rock a umělecký svět.

Vdova po Ianu Curtisovi popisuje svůj život s frontmanem Joy Division od dospívání v Macclesfieldu až po jeho sebevraždu v květnu 1980. Je to velmi osobní a smutná kniha o epilepsii, depresi, nevěře a o tom, jak málo okolí tušilo, co se děje – a stala se předlohou filmu Antona Corbijna Control. O hudbě a nahrávání se tu dozvíte méně než z pamětí členů kapely, zato nikde jinde není Curtis tak lidsky blízký. Pohled je pochopitelně jednostranný a některým fanouškům vadí. Jako doplněk k hudbě Joy Division je ale nenahraditelný.

Autobiografie Johnnyho Rottena z roku 1994, která se soustředí na dětství v irské dělnické rodině v Londýně a hlavně na krátkou, výbušnou historii Sex Pistols. Lydonův hlas je jízlivý, zábavný a sebestředný, ale knihu výrazně obohacují vložené výpovědi dalších lidí – Paula Cooka, Chrissie Hynde, Billyho Idola nebo jeho otce. Díky tomu má skoro charakter orální historie a nabízí protiváhu k mýtům, které kolem kapely vytvořil Malcolm McLaren. Lydon samozřejmě vidí vše po svém a k Pistols je místy nespravedlivě kritický i ke všem kolem. Klasika punkové literatury.

Morrisseyho autobiografie vyšla rovnou v edici Penguin Classics, což samo o sobě vyvolalo rozruch, a v Británii se okamžitě stala bestsellerem. První třetina o dětství v Manchesteru sedmdesátých let, o katolické škole, glamu a New York Dolls je skvěle napsaná a patří k tomu nejlepšímu v žánru. O The Smiths je překvapivě málo a velký prostor naopak zabírá zahořklé líčení soudního sporu s bubeníkem Mikem Joycem. Text je psaný bez kapitol, jedním proudem, a Morrisseyho ego i vyřizování účtů mnoha čtenáře unaví. Fascinující, rozporuplná kniha – pro fanoušky povinnost, pro ostatní spíš zkouška trpělivosti.

Paměti Richarda Hella, spoluzakladatele Television, člena Heartbreakers a frontmana Voidoids, muže, kterému se připisuje vynález punkového vzhledu s roztrhaným tričkem a zrzavými vlasy. Pokrývají jeho cestu z Kentucky do New Yorku, básnické začátky, vztah s Tomem Verlainem a zlatou éru CBGB až do začátku osmdesátých let. Hell je především spisovatel, takže kniha je dobře napsaná, ironická a sebereflexivní. Zároveň je dost zahleděná do sebe, plná sexu a drog a některé čtenáře odradí arogancí vůči bývalým spoluhráčům. Pro zájemce o newyorský protopunk ale klíčové svědectví.

Odvážná esej, která vychází z výkřiku Johnnyho Rottena a hledá jeho kořeny ve středověkých kacířích, dadaistech z Cabaret Voltaire, lettristech a situacionistech Guye Deborda a v Paříži roku 1968. Marcus nevypráví dějiny punku, ale ukazuje, že stejná touha „zničit všechno“ se v dějinách vrací znovu a znovu. Je to jedna z nejvlivnějších knih rockové kritiky, ale čte se těžko: skáče v čase, opakuje se a hudby je v ní méně než filozofie a umění. Lépe se k ní dostanete po Savageovi a Reynoldsovi. Pro čtenáře, které zajímá, jak se punk propojuje s avantgardou 20. století.

Výbor z textů nejslavnějšího rockového kritika, kterého vydal po jeho smrti Greil Marcus. Bangs píše o Stooges, Velvet Underground, Lou Reedovi, Captainu Beefheartovi, Clash nebo o free jazzu a noise s takovou energií, že se z recenzí stávají samostatné literární texty. Je tu jeho slavná série rozhovorů a hádek s Lou Reedem, reportáž z turné Clash i esej o rasismu na punkové scéně. Texty jsou dlouhé, přepjaté a někdy nesnesitelně ukecané, což ke stylu patří. Pro každého, kdo chce vědět, jak vypadalo psaní o hudbě v nejlepších časech časopisu Creem.

Životopis detroitského producenta J Dilly, který svými „rozvrkanými“ beaty mimo striktní metrum změnil hip-hop, neo-soul i moderní jazz. Dan Charnas spojuje příběh Dillova života – od Slum Village přes spolupráci s A Tribe Called Quest, D'Angelem a Erykah Badu až po smrt ve 32 letech – s geniálně srozumitelným výkladem rytmu a „Dilla time“. Kniha také ukazuje, jak Dillu po smrti přijali jazzmani, bubeníci a producenti po celém světě. Teoretické kapitoly o rytmu nemusí každého bavit, ale pro muzikanty a DJs jsou to nejcennější pasáže. Jedna z nejlepších knih o hip-hopu a hudební produkci vůbec.

Tim Lawrence, autor zásadní historie disca Love Saves the Day, napsal biografii Arthura Russella – violoncellisty, skladatele a producenta, který propojil newyorskou minimalistickou avantgardu s disco a raným house. Kniha sleduje jeho cestu z Iowy přes buddhistickou komunu a The Kitchen až do Paradise Garage, k nahrávkám Dinosaur L, Loose Joints a k intimním albům World of Echo. Russell zemřel v roce 1992 na AIDS téměř neznámý a teprve pozdější reedice z něj udělaly kultovní postavu. Lawrence je akademik, takže text je důkladný a místy suchý, ale plný rozhovorů s lidmi kolem Russella. Pro fanoušky experimentální taneční hudby povinnost.

Nejpodrobnější dějiny disca a newyorské klubové kultury 70. let, postavené na stovkách rozhovorů. Lawrence začíná u večírků Davida Mancusa v Loftu a pokračuje přes The Sanctuary, Studio 54, Paradise Garage, první remixy a dvanáctipalcové singly až k odporu proti discu. Ukazuje, že disco vytvořili hlavně gayové, černoši a Latinoameričané a že se z něj zrodily house i dnešní DJ kultura. Je to akademická kniha s množstvím jmen a detailů, takže místy připomíná encyklopedii. Pro fanoušky disca a house je to bible, kterou dobře doplní fotografické knihy o Studiu 54 na webu.

Dějiny DJe jako tvůrce, ne jen toho, kdo pouští desky: od prvních rozhlasových moderátorů přes jamajské sound systémy, northern soul, disco v Loftu a Paradise Garage, hip-hopové blokové párty až po house, techno a superstar DJs. Autoři mluvili s desítkami pamětníků a píšou lehce a s humorem, takže kniha funguje i jako úvod pro laiky. Spojuje témata, která máme na webu rozdělená do několika kapitol: soul, disco, hip-hop a rave. Na úkor šíře jde méně do hloubky a nejnovější kapitoly stárnou nejrychleji. Pro každého, kdo stál za decky nebo pod nimi.

Hip-hop jako kultura, ne jen hudba: Chang začíná na Jamajce a v hořícím Bronxu 70. let a vede přes Kool Herca, Afriku Bambaatau, graffiti, breakdance, Public Enemy a gangsta rap až k politice a aktivismu kolem roku 2000. Hudba je tu propojená s urbanismem, policií, gangy a médii, takže vznikají opravdové dějiny jedné generace. Kniha získala American Book Award. Kdo hledá hlavně rozbory alb a rapových textů, najde jich tu méně a druhá polovina je víc o politice než o muzice. Nejlepší kniha o tom, proč hip-hop změnil svět.

Autobiografie kytaristy a producenta Chic, jednoho z architektů disca a moderního tanečního popu. Rodgers vyrůstal v bohémské rodině závislých rodičů v Greenwich Village, prošel Black Panthers i Sesame Street a s Bernardem Edwardsem pak vytvořil Le Freak, Good Times nebo We Are Family pro Sister Sledge. Kniha zachycuje Studio 54, rasové předsudky hudebního průmyslu, kampaň „Disco Sucks“ i produkci Let's Dance pro Bowieho a Like a Virgin pro Madonnu. Velkou část zabírají drogy a rodinná dramata, takže čtenář hledající detailní studiový rozbor bude chtít víc. Přesto nejlepší kniha, jakou disco ze své vnitřní perspektivy má.

Mobyho paměti pokrývají období od chudého dětství na předměstí po průlom s albem Play v roce 1999, s důrazem na newyorskou rave a klubovou scénu devadesátých let. Je to vtipná a sebeironická kniha o tom, jak křesťanský abstinent a vegan DJoval v klubech jako Mars, točil první techno hity a pak se postupně propadal do alkoholu. Skvěle zachycuje ducha raného amerického rave, ještě před komercializací EDM. Moby někdy působí přehnaně sebelítostivě a chronologie skáče, ale čte se rychle. Pokračování Then It Fell Apart (2019) je temnější.

Sociolog Joshua Gamson napsal životopis Sylvestera, černého queer zpěváka s falzetem, jehož hity You Make Me Feel (Mighty Real) a Do Ya Wanna Funk s producentem Patrickem Cowleym položily základy hi-NRG a elektronického disca. Kniha je zároveň portrétem San Francisca sedmdesátých let – divadelní skupiny The Cockettes, gay osvobození na Castro Street a pak zkázy, kterou přinesla epidemie AIDS. Gamson píše s empatií a dobrým smyslem pro kulturní souvislosti, i když hudebních rozborů je méně. Je to důležitá kniha o tom, odkud se vzala dnešní klubová kultura. Méně známá, ale u čtenářů velmi dobře hodnocená.

Paměti bubeníka a hlavního mozku skupiny The Roots, DJe, producenta a jednoho z největších sběratelů desek v hip-hopu. Questlove vypráví o dětství ve Philadelphii, o kolektivu Soulquarians s J Dillou, D'Angelem a Erykah Badu a o tom, jak se z hip-hopové kapely stala domovská skupina televizní show Jimmyho Fallona. Kniha má hravou formu: vstupují do ní e-maily a poznámky jeho spoluautora i manažera a v textu jsou rozsety seznamy oblíbených desek. Ta struktura někoho baví, jiného ruší, a chybí víc soukromí. Pro fanoušky hip-hopu jako hudební kultury i pro diggery je to skvělá kniha.

Základní kniha o rave kultuře od kritika, který na parties sám chodil. Reynolds vede čtenáře od detroitského techna a chicagského house přes acid house a druhé léto lásky, hardcore, jungle, drum'n'bass a UK garage až po německé minimal a další proudy v rozšířených vydáních. Spojuje popis hudby s drogami, technikou, ekonomikou klubů a politikou, takže pochopíte, proč rave nebyl jen zábava. Je to dlouhá a hutná kniha a autorova láska ke „hardcore kontinuu“ je cítit víc než k jiným stylům. Pro každého, kdo chce elektronickou taneční hudbu pochopit, ne jen poslouchat.

Orální historie berlínského techna od pádu zdi do poloviny 90. let, vyprávěná hlasy těch, kdo u toho byli: Dimitri Hegemann, Westbam, Tanith, Ellen Allien, lidé z Tresoru, E-Werku, Planetu a Love Parade. Kniha zachycuje jedinečnou chvíli, kdy se v opuštěných budovách východního Berlína a v nikým nehlídaných prostorech zrodila scéna, která z Berlína udělala hlavní město techna. Čte se jako dobrodružný příběh a dobře doplňuje knihu Tresor: True Stories, kterou na webu už máme. Pohled je hodně berlínský a zúžený na pár klubů, širší souvislosti a hudební rozbory tu nehledejte. Pro každého, kdo jezdí do Berlína tancovat.

První a dodnes nejlepší kniha o detroitském technu: Juan Atkins, Derrick May a Kevin Saunderson z Belleville, Underground Resistance, Carl Craig, Jeff Mills a scéna, ze které vyšel styl hraný dnes po celém světě. Sicko vysvětluje, jak se z Kraftwerku, funku, rozhlasového DJe The Electrifying Mojo a rozpadajícího se automobilového města zrodila futuristická hudba. Kniha je krátká a věcná, takže jí chybí literární švih Reynoldse a některé pasáže působí jako výčet desek. Druhé vydání z roku 2010 doplňuje novější vývoj. Skvělé čtení k fotografické knize 313OneLove, kterou na webu máme.

Kultovní a dost divoká kniha, která čte černou hudbu jako vědeckou fantastiku: Sun Ra, Lee Perry, Parliament, Herbie Hancock, Miles Davis 70. let, detroitské techno, Drexciya, jungle a hip-hop jako stroje na vymýšlení budoucnosti. Eshun tím vlastně položil základy pojmu „afrofuturismus“ v hudební kritice. Píše vymyšleným jazykem plným novotvarů a typografických experimentů, takže čtení připomíná poslech hustého tracku. Pro někoho to bude zážitek, pro jiného nesrozumitelná teorie. Pro zkušeného čtenáře, který už má za sebou klasické dějiny a hledá něco radikálního.

Nejlepší kniha o jamajské hudbě a kultuře sound systémů: od prvních „setů“ Duke Reida a Coxsone Dodda v 50. letech přes ska, rocksteady, roots reggae a dub až po dancehall. Bradley, britský novinář jamajského původu, mluvil s producenty, selectory i muzikanty a ukazuje, že hlavní hrdinové nebyli zpěváci, ale soundsystémy, studia a basové linky. Dobře vysvětluje i ekonomiku, politiku a rastafariánství na ostrově. Bob Marley tu zabírá překvapivě málo místa, což může někoho zklamat, a kniha je místy přeplněná jmény. Ideální textový protějšek k fotoknihám Bass, Mids, Tops a Dancehall, které už na webu máme.

Reportáž o nejposedlejších sběratelích desek na světě, lovcích šelakových 78 z 20. a 30. let, kteří za jediný blues singl zaplatí tisíce dolarů. Petrusich, autorka The New Yorker, s nimi jezdí po bleších trzích, navštěvuje jejich sbírky a dokonce se potápí do řeky Milwaukee, kde mají ležet desky labelu Paramount. Kniha je zábavná, osobní a zároveň přemýšlí o tom, proč lidé sbírají a co tím zachraňují. Hudebně je to svět předválečného blues a country, tedy mimo hlavní zaměření webu. Pro každého sběratele vinylu, který se chce podívat do zrcadla.

Dějiny nahrávání jako boj o „věrný“ zvuk: od Edisonova fonografu a soutěží „živě, nebo nahrávka?“ přes magnetofon, vícestopé nahrávání, studia Motown a Abbey Road, dub, sampling a CD až po loudness war a MP3. Milner vysvětluje techniku tak, že ji pochopí každý, a ukazuje, jak každá novinka změnila samotnou hudbu. Bonusem jsou příběhy zvukařů a producentů, kteří bývají v dějinách hudby přehlíženi. Některé technické pasáže jsou zdlouhavé a autor má jasný názor na digitální kompresi. Pro audiofily, sběratele a každého, kdo poslouchá, jak hudba zní, ne jen co hraje.

Zpěvák Talking Heads nepíše paměti, ale knihu o tom, jak hudbu formuje prostředí, technika a peníze. Byrne vysvětluje, proč gotická katedrála, CBGB a stadion „vyžadují“ jinou hudbu, jak nahrávání změnilo skládání, jak funguje hudební byznys a kolik umělec skutečně vydělá, a na příkladech vlastní kariéry ukazuje, jak spolupracuje. Je to přístupné a chytré čtení plné nápadů, od roku 2025 i česky u Hostu. Kapitoly jsou nevyrovnané a části o byznysu a streamování rychle stárnou. Pro každého, kdo hudbu dělá, pořádá koncerty, nebo jen přemýšlí, proč zní tak, jak zní.

Osobní dějiny northern soulu od skotského novináře, který jako teenager jezdil na celonoční akce do Wigan Casino, Twisted Wheel a Blackpool Mecca. Cosgrove popisuje lov vzácných soulových singlů z Detroitu a Chicaga, akrobatické tance, amfetaminy, kluby a šéfy pultů i spory o to, co je „pravý“ northern. Spojuje fakta s vlastními vzpomínkami, takže kniha působí živě, ale je to pohled jednoho člověka. Kdo chce systematické dějiny se všemi jmény a deskami, najde jich tu méně. Ideální četba k fotografické knize Northern Soul: An Illustrated History, kterou už na webu máme.

Kniha rozhovorů Jana Pelce s Mejlou Hlavsou, baskytaristou a hlavním skladatelem The Plastic People of the Universe, je nejdůležitějším vnitřním svědectvím o českém undergroundu. Hlavsa vypráví o vzniku kapely v roce 1968, o vlivu Velvet Underground a Zappy, o koncertech na vesnických sálech, o Magorovi, procesu v roce 1976 a o cestě k Chartě 77. Rozšířené vydání nakladatelství Maťa obsahuje předmluvu Ivana M. Jirouse, doslov Vratislava Brabence a kapitolu Jiřího Vanči o historii kapely po roce 1990 a americkém turné 1999. Forma rozhovoru je živá a bezprostřední, ale nečekejte uspořádanou historii; některé věci znalec zná z jiných zdrojů. Pro každého, kdo chce pochopit českou alternativní scénu, je to povinná četba.

Zatím nejúplnější dějiny Plastic People of the Universe a českého undergroundu v letech 1968–1988 od Jaroslava Riedela, dlouholetého badatele a editora plastikovských nahrávek a textů. Riedel vychází z více než padesáti rozhovorů s Mejlou Hlavsou, Magorem Jirousem, Sváťou Karáskem a dalšími, z kronik kapely, deníků, dopisů i spisů StB a soudních akt. Kniha je téměř vědecká a drží si kritický odstup od mýtu kapely, včetně sporných koncertů Hlavsových Garáže a Půlnoci na konci 80. let. Pro běžného čtenáře může být až příliš podrobná, ale je to základ pro každého, koho zajímá „druhá kultura“. Dostupnost nového výtisku je dobré ověřit, na bazarech se objevuje dráž.

Historik a zakladatel českého centra orální historie Miroslav Vaněk popisuje, jak se rock'n'roll, bigbít, underground, punk a nová vlna v Československu potýkaly s režimem od roku 1956 do sametové revoluce. Kombinuje archivy StB a ÚV KSČ, odbornou literaturu, výpovědi pamětníků i vlastní zkušenost a ptá se, nakolik rock skutečně přispěl k pádu socialismu. Recenzenti oceňují, že nesklouzává k anekdotám a soudí diferencovaně. Je to akademická kniha, takže se čte pomaleji a o hudbě samotné píše méně než o politice. Nejlepší celkový přehled česko-slovenské rockové alternativy pod komunismem.

Kultovní kronika československého punku a hardcoru před rokem 1989 od Filipa Fuchse, autora fanzinu Hluboká orba. Mapuje tehdejší kapely, jejich písně, koncerty a příběhy i atmosféru doby, kdy byl punk pro režim nepřítelem, a doplňuje je dobovými fotografiemi. Na konci je seznam punkových, oi! a hardcorových kapel. Je to dílo fanouška pro fanoušky, nikoli odborná studie, a styl tomu odpovídá. Pro každého, kdo chce vědět, jak vypadal punk za železnou oponou, je to dodnes jediná souhrnná kniha.

Dějiny českého jazzu mezi sovětskými tanky v roce 1968 a „klíči“ sametové revoluce v roce 1989 od Lubomíra Dorůžky (1924–2013), nestora české jazzové publicistiky a překladatele. Popisuje, jak jazz a jeho hudebníci, festivaly a vydavatelé přežívali normalizaci a jak se mu dařilo existovat mezi oficiální scénou a šedou zónou. Dorůžka byl přímým účastníkem, takže kniha je zároveň svědectví a místy paměti. Pro čtenáře bez zájmu o českou scénu bude příliš podrobná a dnes ji seženete hlavně v antikvariátech. Klíčová kniha pro každého, kdo poslouchá český jazz a jazzrock 70. a 80. let.

Jediná souhrnná kronika Czechteku, největšího českého freetekno teknivalu, který se konal téměř každý rok mezi lety 1994 a 2006 a skončil tvrdým policejním zásahem. Každý ročník má svou kapitolu s daty o místě, návštěvnosti, soundsystémech, policii a ohlasu v médiích, doplněnou flyerem, mapou a fotografiemi. V přílohách jsou manifesty Spiral Tribe a Shockraver, text o DIY kultuře a seznam českých soundsystémů. Je to amatérský, spíš dokumentační projekt bez vyprávění a hlubší analýzy, který vyšel hlavně jako levná e-kniha. Pro každého, kdo zažil free party 90. let, je to cenný archiv a doplněk k fotoknihám No System a Spiralled na webu.

Autobiografie kytaristy Rolling Stones, sepsaná s novinářem Jamesem Foxem, je jedním z nejprodávanějších rockových memoárů všech dob. Richards vypráví o dětství v Dartfordu, lásce k blues, vzniku Stones, drogových procesech, exilu ve Francii při nahrávání Exile on Main St. i o složitém vztahu s Mickem Jaggerem. Na rozdíl od mnoha rockových knih tu je hodně o samotné hudbě – o otevřeném ladění, riffech a o tom, jak písně vznikaly. Je to dlouhé čtení plné historek, které se místy opakují, a Richards se pochopitelně vykresluje v příznivém světle. Kanonická kniha i pro ty, kdo nejsou fanoušky Stones.

První díl dvousvazkové biografie Elvise Presleyho od Petera Guralnicka, nejuznávanějšího amerického autora o hudbě 50. let, blues a soulu. Sleduje Elvisův život od dětství v Tupelu přes nahrávky v Sun Records se Samem Phillipsem až po odchod do armády v roce 1958 – tedy éru, kdy byl revolucionářem, ne parodií sebe sama. Guralnick píše bez bulváru i bez fanouškovského uctívání, s obrovským množstvím rozhovorů a s citem pro americký jih. Sunday Telegraph knihu označil za „nejbohatší portrét Presleyho, jaký kdy vznikl“. Je to rozsáhlé čtení, ale jedna z kanonických hudebních biografií vůbec; pokračuje svazkem Careless Love.

Klasické dějiny jižanského soulu 60. let: Sam Cooke, Ray Charles, Solomon Burke, Otis Redding, Wilson Pickett, Aretha Franklin, James Brown a hlavně studia Stax v Memphisu a FAME v Muscle Shoals. Guralnick, nejuznávanější americký autor o roots hudbě, staví na dlouhých rozhovorech s muzikanty, producenty a majiteli labelů. Soul ukazuje jako hudbu spojenou s hnutím za občanská práva, kde černí zpěváci a bílí studioví hráči tvořili společně. Severní soul z Motownu tu skoro chybí a vyprávění je pomalejší a nostalgické. Pro každého, kdo miluje soul a chce pochopit, odkud přišel.

William Claxton v roce 1960 procestoval Ameriku s německým jazzovým kritikem Joachimem-Ernstem Berendtem a fotil nejen hvězdy, ale i pouliční muzikanty, kostely a bary, kde jazz žil. Výsledkem je jedna z nejslavnějších jazzových fotoknih vůbec – široký dokument o tom, čím byl jazz v každodenním životě. XL formát Taschenu fotkám sluší, kniha je však těžká a velká, takže to není čtení do postele. Mezi jazzovými knihami má nejlepší pokrytí v žebříčcích i recenzích; nový tisk je ideální vstup do sbírky.

Roy DeCarava byl první Afroameričan s Guggenheimovým stipendiem a jeho fotky jazzu nejsou reportáž, ale čistá fotografická poezie – tmavé tóny, zrnitost, zachycená nálada spíš než póza. Kniha vyšla k velké výstavě v galerii David Zwirner a tisk je na úrovni umělecké monografie. Pokud chceš jednu jazzovou knihu, která obstojí i jako umění na poličce vedle Cartiera-Bressona, je to tahle. Méně „hvězd na pódiu“, víc atmosféry Harlemu 50. a 60. let.

Jim Marshall, fotograf Hendrixe a Cashe, nafotil v 60. letech festivaly v Newportu a Monterey – Coltranea, Milese, Monka, Ninu Simone, ale i publikum a zákulisí. Kniha má kolem 600 černobílých fotek a několik nezávislých recenzí ji chválí jako jednu z nejlepších jazzových fotoknih za rozumnou cenu. Reel Art Press tiskne kvalitně a vazba je pevná. Výborný poměr cena/výkon v celé jazzové sekci.

Pokračování kultovní knihy DJe Gillese Petersona a šéfa Soul Jazz Records Stuarta Bakera o obalech spiritual a free jazzu z 60. až 80. let – nezávislé labely jako Strata-East, Tribe či Black Jazz. První díl je vyprodaný a na sekundárním trhu drahý, druhý je dostupný. Čtvercový LP formát, obaly reprodukované v plné velikosti. Ideální pro sběratele desek i grafiky; textu je méně, jde hlavně o vizuál.

Fotografická historie radikálního amerického jazzu 1960–75 – avantgarda, free jazz a jeho propojení s hnutím za občanská práva a Black Power. Soul Jazz Books to zpracovali jako velkou, bohatě ilustrovanou knihu s dobovými fotkami, plakáty a obaly. Dostupnost se tenčí – v USA jsou poslední kusy, v Evropě už často jen antikvariát. Pokud tě táhne Coltrane, Sun Ra či Archie Shepp, tohle je kontext k jejich hudbě.

Stovky jazzových obalů LP ze sbírky lisabonského DJe Joaquima Paula, s krátkými komentáři a údaji o designérech a fotografech. Je to spíš vizuální encyklopedie než artbook – Taschen ji vydává i ve velmi levné verzi. Bezpečný a levný základ jazzové poličky, který využiješ i jako seznam desek ke koupi. Není to vzácný kousek, ale je radost v ní listovat.

Oficiální historie labelu Blue Note k jeho 75. výročí od Richarda Haverse – Francis Wolff na fotkách, Reid Miles na obalech, Rudy Van Gelder ve studiu. Kniha kombinuje text s množstvím archivních materiálů a obalů, takže je čtivá i krásná. Momentálně bývá vyprodaná a čeká se na dotisk; v antikvariátech se dá sehnat. Pro milovníka hard bopu téměř povinná.

Studiové fotografie Francise Wolffa, spoluzakladatele Blue Note, který fotil Monka, Coltranea či Arta Blakeyho přímo při nahrávání – právě jeho záběry tvoří ikonické obaly labelu. Kniha od Rizzoli z 90. let je dávno vyprodaná a v antikvariátech se drží vysoko (Goodreads 4,67). Pokud ji najdeš v dobrém stavu, je to jeden z nejcennějších kusů jazzové sbírky. Levnější náhradou je kniha Jazz Images by Francis Wolff.

Herman Leonard je fotograf, který definoval vizuální obraz bebopu – cigaretový kouř v protisvětle, Dexter Gordon, Billie Holiday, Duke Ellington. Tato monografie z roku 2025 je nejnovější a nejdostupnější vydání jeho práce. Pokud znáš ikonickou fotku Dextera Gordona v oblaku kouře, je od něj. Skvělá kombinace s Claxtonem – Leonard je noc a kouř, Claxton slunce a Kalifornie.

Kniha o vizuálním jazyce německého labelu ECM – minimalistické obaly s fotografiemi mlhy, krajin a abstrakce, které se staly synonymem „evropského“ art-jazzu (Keith Jarrett, Jan Garbarek, Arvo Pärt). Nakladatel Lars Müller je známý precizním tiskem. Tohle je kniha pro lidi, kteří kupují desky i kvůli obalu. Dostupnost je třeba ověřit, zřejmě se tenčí.

Fotograf Philip Arneill a DJ James Catchpole osm let mapovali japonské jazz kissa – malé kavárny a bary, kde se jazz poslouchá z desek na drahých reproduktorech v naprostém tichu. Mnohé z nich mezitím zanikly, takže kniha je i dokumentem mizející kultury. Pěkné běžné vydání s pouzdrem stojí kolem 40 £ (existuje i podepsaná sběratelská verze za 250 €, tu jsem vynechal). Kniha získala velkou pozornost designových magazínů; přesně to, co hledáš.

Velkoformátový album fotografa Katsumasy Kusunoseho o japonských jazzových poslechových barech – interiéry, zvukové systémy, desky a jejich majitelé. S předmluvou Devona Turnbulla, designéra reproduktorů OJAS, který stojí za vlnou „listening barů“ na Západě. Jde o japonský import na kvalitním papíře s obi páskou – fyzicky impozantní kus, dražší (kolem 140 $). Pokud je Tokyo Jazz Joints reportáž, tohle je reprezentativní monografie.

Menší fotosbírka/magazín o japonských jazz kissa z let 2022–23, u které jsou uvedeny i adresy podniků. Není to luxusní kus a recenze jsem k ní nenašel, ale hodí se jako praktický průvodce, kdyby ses vydal do Japonska. Berte jako doplněk ke dvěma velkým kissa knihám.

Fotograf W. Eugene Smith v letech 1957–65 žil v newyorském loftu, kde v noci jamovali Monk, Zoot Sims a desítky dalších – fotil je a nahrál tisíce hodin pásků. Kniha Sama Stephensona je výsledkem mnohaletého výzkumu tohoto archivu a získala výborné recenze (Booklist, Publishers Weekly). Vyprodaná, ale v antikvariátech dostupná za rozumné peníze. K tématu existuje i dokumentární film, který máš v katalogu filmů.

Mick Rock byl osobní fotograf Bowieho v éře Ziggyho Stardusta a tato kniha je výběr z jeho archivu 1972–73 – pódium, zákulisí, make-up, soukromí. V žebříčcích je to nejčastěji doporučovaná Bowieho fotokniha (Guardian ji zařadil jako jedinou fotoknihu do výběru nejlepších knih o Bowiem), Goodreads 4,61. Běžné XL vydání stojí kolem 70 €, existuje i malé za 20 €. Podepsanou limitku jsem vynechal.

Bowie, Pink Floyd, Led Zeppelin, Genesis – Hipgnosis (Storm Thorgerson a Aubrey Powell) navrhli nejslavnější obaly art rocku včetně The Dark Side of the Moon. Tato kniha je kompletní katalog jejich práce s komentáři ke vzniku – jak se fotila kráva na Atom Heart Mother či hořící muž na Wish You Were Here. Dostupná, rozumně drahá a pro art rock je to základ.

Katalog velké výstavy o Pink Floyd v londýnském V&A z roku 2017 – archivní materiály, scénografie, obaly, rukopisy. Kniha má lentikulární obálku a je dobře zpracovaná, recenze (Louder, The Arts Desk) pozitivní. Pevná vazba je vyprodaná, takže antikvariát. Pro fanouška Floydů výborná, jako obecná art-rocková kniha je Hipgnosis lepší volba.

Johan Kugelberg, kurátor a sběratel, sestavil vizuální historii Velvet Underground v kontextu newyorské umělecké scény a Warholovy Factory – plakáty, letáky, fotky, dokumenty. Recenze v Print a Artforum ji označují za nejlepší knihu o VU. Je vyprodaná a v antikvariátech dražší, ale pro art rock je to klíčový titul. Stejný autor stojí za Punk: An Aesthetic.

Max's Kansas City byl newyorský klub, kde se scházeli Warhol, Velvet Underground, Bowie, Iggy Pop a později punkové kapely – propojení umělecké a rockové scény. Kniha je bohatě ilustrovaná dobovými fotkami a vzpomínkami. Vyprodaná, v antikvariátech kolem 150 $. Skvělý doplněk ke knize o VU.

Dosud jediná bohatě ilustrovaná kniha o krautrocku a kosmické hudbě – Can, Neu!, Faust, Tangerine Dream, Kraftwerk a jejich vliv. Black Dog Publishing už neexistuje, takže je to antikvariát. Kvalita textů je nevyrovnaná, ale vizuální materiály (obaly, fotky) jsou jinde těžko k dispozici.

Tenký katalog Tobyho Motta o vizuální stránce Kraftwerk – obaly, plakáty, merch. Není to velká monografie (98 stran, brožura), ale lepší fotokniha o Kraftwerk zatím neexistuje. Doplněk spíš pro fanouška, ne tahoun sbírky.

Thom Yorke a výtvarník Stanley Donwood vydali knihu kreseb, náčrtů a výtvarných podkladů z období alb Kid A a Amnesiac. Je to spíš artbook než hudební historie, kvalitně vytištěný, 364 stran. Pro fanouška Radiohead nádherný kus; mimo jádro tvé sbírky, ale dobře zapadá do art rocku.

První autorizovaná vizuální kniha Talking Heads, kterou připravuje nakladatelství Abrams na květen 2027. Kromě standardního vydání (kolem 65 $) budou i sběratelské verze – podle ohlášení za 150 $ a 350 $; u nich si ověř, zda jsou podepsané. Pokud tě zajímají sběratelské edice, vyplatí se předobjednávku sledovat.

Bowie sám komentuje fotky Micka Rocka z éry Ziggyho – jeho vlastní poznámky k jednotlivým záběrům dělají z knihy něco víc než fotoalbum. Původní vydání z roku 2002 Bowie ručně podepisoval a je extrémně drahé; jubilejní edice 2022 není ručně podepsaná, je opatřena razítkem pozůstalosti. Genesis tiskne na mimořádně vysoké úrovni (plátno, pouzdro, přiložená fotografie). Pro Bowieho fanouška sběratelský vrchol bez ceny podepsané verze.

Kompletní grafický katalog manchesterského labelu Factory – obaly Petera Savilla pro Joy Division a New Order, plakáty, interiér klubu Haçienda (každý produkt měl katalogové číslo FAC). Matthew Robertson to zpracoval přehledně a s množstvím obrazového materiálu. Klíčová kniha pro post-punk i grafický design, dostupná a levná (kolem 30 £), Goodreads 4,52.

Kniha punkových a hardcore letáků z Kalifornie a celých USA z konce 70. a 80. let – Black Flag, Dead Kennedys, Germs a stovky kapel, které znali jen místní. Raymond Pettibon a další designéři tu vytvořili DIY estetiku, která ovlivnila celou grafiku. Na Goodreads má nejvíc hodnocení ze všech punkových vizuálních knih (4,23 / 400+). Vydání k 20. výročí je dostupné.

Anton Corbijn fotil a natáčel Depeche Mode od roku 1986 a definoval jejich vizuální identitu – tato kniha shrnuje víc než 30 let spolupráce. Má nejvyšší hodnocení na Goodreads ze všech knih v tomto seznamu (4,72). XL vydání Taschenu je velké a dražší, existuje i malé za 20 €. Klíčová kniha pro novou vlnu i fotografii jako takovou.

Kevin Cummins fotil Joy Division od prvních koncertů v Manchesteru – včetně slavné fotky Iana Curtise s cigaretou v zasněženém Hulme. Juvenes je definitivní výběr jeho záběrů. Běžné vydání je levné (kolem 37 €), ale vyprodává se; existuje i limitka 100 ks s podepsanou fotografií, tu jsem kvůli podpisu vynechal. Goodreads 4,54.

Johan Kugelberg a Jon Savage (autor nejlepší knihy o britském punku England's Dreaming) sestavili vizuální historii punku – letáky, fanziny, obaly, plakáty, s esejí Williama Gibsona. Podle řady zdrojů nejlepší vizuální kniha o punku vůbec. Je vyprodaná a v antikvariátech stojí 110 až 650 £, takže je to spíš lov na příležitost. Pokud ji najdeš za rozumné peníze, ber.

Vizuální historie labelu Mute Records Daniela Millera – Depeche Mode, Cabaret Voltaire, Nick Cave, Yazoo, Moby. Výborně propojuje post-punk a elektronickou scénu, což je přesně tvoje zaměření. Recenze (Exclaim, Scene Point Blank) ji chválí a doporučují ji i knihkupectví. Dostupnost je třeba ověřit.

Barney Bubbles byl designér za obaly Stiff Records, Elvise Costella, Iana Duryho a Hawkwind – vtipný, podvratný a ohromně vlivný. Paul Gorman o něm napsal původní knihu Reasons to Be Cheerful, která je vyprodaná; tohle je rozšířené vydání od Thames & Hudson z roku 2022. Pro milovníka obalů a nové vlny povinné.

Vaughan Oliver navrhoval obaly pro 4AD – Pixies, Cocteau Twins, This Mortal Coil – a vytvořil jednu z nejrozpoznatelnějších vizuálních identit v hudbě. Archiv od Unit Editions je designérský skvost s výborným tiskem; recenze v Eye a Creative Review. Dotisk z roku 2023 je v prodeji.

Chris Stein, kytarista Blondie, fotil Debbie Harry a newyorskou scénu kolem CBGB od poloviny 70. let – intimně, zevnitř. NPR a další média knihu chválila. Pevná vazba od Rizzoli, dobře dostupná. Skvělá pro novou vlnu a newyorský punk.

David Godlis fotil v CBGB v letech 1976–79 v noci bez blesku – Patti Smith, Ramones, Television, Richard Hell. Zrnité, atmosférické fotky, recenze v Brooklyn Rail a Time. Dostupnost je třeba ověřit, novější Godlisovy tituly bývají vyprodané.

Oficiální kronika newyorského klubu CBGB k 30. výročí, sestavená jeho majitelem Hillym Kristalem – fotky, letáky, vzpomínky kapel. Vyprodaná, ale levná v antikvariátech (kolem 26 $). Dobrý doplněk ke Godlisovi a Steinovi.

Kniha, kterou sestavili samotní členové Clash – jejich vlastní vzpomínky a stovky fotek, plakátů a dokumentů. Na Goodreads má 4,29 při více než 1 200 hodnoceních, což je u hudební knihy hodně. Spolu s knihou Pennie Smith tvoří ideální dvojici o Clash.

Pennie Smith nafotila Clash v letech 1977–80 včetně slavné fotky Paula Simonona rozbíjejícího baskytaru, která je na obalu London Calling. Tato kniha z roku 1980 je její původní výběr. Vycházela jako brožura a dnes je to antikvariátní kus za 60 £ a víc.

Encyklopedie obalů punkových singlů 1976–80 – kolem 2 000 obalů z Británie, USA a Evropy, s doprovodným textem Jona Savage. Vyprodané, jen z druhé ruky. Pro sběratele desek skvělý katalog.

Faksimile prvního britského punkového fanzinu, který Mark Perry vydával od roku 1976 – xeroxovaný, ručně psaný, s legendární kresbou tří akordů a výzvou „teď založ kapelu“. Reedice z roku 2024 je považována za definitivní. Není to velkoformátový artbook, ale historicky klíčový dokument.

Encyklopedie fanzinů od Teal Triggs, profesorky na UAL – od punku přes riot grrrl po DIY grafiku, s více než 750 ukázkami. Recenze v Eye Magazine. Pravděpodobně vyprodaná, antikvariát.

Faksimile čísel 1–17 legendárního skotsko-londýnského punkového fanzinu Tonyho Draytona, vydané pod značkou Thurstona Moorea (Sonic Youth). Record Collector o něm psal jako o skvělém čtení. Rok vydání a dostupnost je třeba ověřit.

Obrovská kniha (396 stran) o newyorském klubu Studio 54, kterou sestavil jeho spoluzakladatel Ian Schrager – fotky Warhola, Liz Taylor, Bianky Jagger, Grace Jones a nocí, které definovaly disco. Rizzoli, velký formát, výborný tisk. Disco klenot, který je na rozdíl od Bernsteinovy knihy stále v prodeji.

Fotografka Marie Staggat nafotila víc než 170 portrétů detroitských techno a house průkopníků – Juan Atkins, Derrick May, Jeff Mills, Underground Resistance a desítky méně známých jmen. Mezi techno fotoknihami má největší mediální pokrytí (DJ Mag, Mixmag, RA, Crack, Fader, Vice). Momentálně jen na objednávku (kolem 75 €).

Dave Swindells fotil londýnské kluby v letech 1988–89, kdy propukl acid house – Shoom, Spectrum, první rave. Podle DJ Mag, RA a Time Out jsou to definitivní fotky britského acid house. Reedice vyšla v limitovaném nákladu 1 000 kusů (nepodepsaná) a je vyprodaná, takže antikvariát.

Kniha o legendárním berlínském klubu Tresor, který vznikl v trezoru bývalého obchodního domu po pádu zdi a propojil Detroit s Berlínem. Víc než 400 nikdy nepublikovaných fotek, letáků a faxů, tisk v neonových barvách. Dazed ji nazval „big bangem berlínského techna“. Brožura, ale velká a těžká.

Bill Bernstein fotil koncem 70. let newyorské disco kluby – Paradise Garage, Studio 54, Xenon, ale i malé gay kluby a lidi na parketu, ne celebrity. Nejlepší fotky skutečných disco nocí podle AnOther, Village Voice i dalších. Vyprodané, antikvariát.

Velká ilustrovaná kniha Franka DeCara o disco – hudba, filmy, móda a kluby, Rizzoli 2023. Je to obecnější přehled než Bernsteinova fotokniha, ale je v prodeji a dobře vytištěná. Dobrá volba, pokud chceš disco na poličce hned.

Architekt John Leo Gillen zpracoval historii klubové architektury a designu od 60. let po dnešek – Haçienda, Paradise Garage, Berghain a další, s 250 ilustracemi. Prestel tiskne velmi kvalitně. Psaly o ní DJ Mag i Mixmag. Ideální pro tebe, pokud tě zajímá prostor, ve kterém taneční hudba žije.

Katalog výstavy Vitra Design Museum o designu klubů od roku 1960 po dnešek – 400 stran, 500 obrázků, od Studia 54 po Berghain. Anglické vydání je vyprodané, německé se dá koupit v obchodě muzea. Podle Dazed jeden z nejlepších přehledů tématu.

Peter J Walsh fotil uvnitř manchesterské Haçiendy v letech 1982–97 – lidi, DJe, parket. Nakladatel IDEA je známý výborným tiskem; reedice je limitovaná na 750 kusů, není podepsaná. DJ Mag, Mixmag, RA i Vinyl Factory o ní psaly. Kolem 30 £.

Seana Gavin byla v 90. letech součástí free-party kolektivu Spiral Tribe a fotila jejich nelegální rave po Evropě. Kniha získala obrovský ohlas (i-D, 032c, ArtReview). Všechna vydání (limitovaná po 750 ks, nepodepsaná) jsou vyprodaná, takže je to lov v antikvariátech.

Fotografie z britských rave v roce 1989, „druhého léta lásky“, od bratrů Watsonových. Autentické, amatérské v nejlepším slova smyslu. Vyprodané, v antikvariátech.

Vinca Petersen fotila v 90. letech free party a rave kolektivů po Evropě – život v karavanech, sound systémy, komunita. Steidl je jedno z nejlepších fotografických nakladatelství na světě. Dotisk z roku 2020, dostupnost si ověř.

Kniha Resident Advisor o klubech jako „posvátných prostorech“ – fotky a texty o místech, kde vznikla taneční kultura. Psal o ní Dazed. Dostupnost je třeba ověřit.

Kolekce letáků chicagských house párty 1983–89 – vizuální historie zrodu house skrze grafiku. Menší kniha (96 stran), nakladatele a dostupnost je třeba ověřit. Psal o ní DJ Mag.

Letáky newyorského nočního života 1988–99 od powerHouse – klubová grafika z období, kdy se formoval house a newyorská klubová scéna. Levná a dostupná.

Klasika rave grafiky z roku 2000 – letáky americké rave scény 90. let. Vyprodané, antikvariát; pro sběratele klubové grafiky standardní příručka.

Mark McNulty fotí britskou klubovou scénu od acid house v roce 1988 přes superkluby 90. let (Cream, Ministry of Sound) až po současnost – 35 let rave kultury v jedné knize. Vychází právě teď, 5. listopadu 2026, a první vydání je jen limitované: 303 brožovaných kusů a 100 v pevné vazbě s podepsanou fotkou (ty bych kvůli podpisu přeskočil). Pokud chceš limitku taneční kultury, tohle je čerstvá příležitost – při objednávce si ověř, že brožovaná verze podpis neobsahuje.

Designová historie high-end audio techniky od Gideona Schwartze (Phaidon) – reproduktory, zesilovače a gramofony jako umělecké objekty. Stereophile ji doporučuje. Ideální doplněk ke knihám o jazz kissa, kde je zvuková technika stejně důležitá jako hudba.

Fotograf Eilon Paz navštívil sběratele vinylů po celém světě a nafotil jejich domovy, police a příběhy – 650 stran. Pokračování úspěšné první knihy, běžné vydání je v prodeji (vynech dražší limitku v pouzdře, pokud ti nejde právě o ni). Pro sběratele desek inspirace i zrcadlo.

První kniha Eilona Paze o sběratelích vinylů (2015) – dnes už vyprodaná, ale v antikvariátech dostupná. Klasika žánru, která odstartovala celý projekt Dust & Grooves.

Fotografové James a Karla Murray nafotili 33 nejlepších newyorských obchodů s deskami – výlohy, interiéry, majitele. Prestel 2025, dostupné. Příjemný „cestovní“ titul pro sběratele.

Orální historie britských sound systémů od Joea Muggse s černobílými portréty Briana Davida Stevense – od jamajských kořenů po dubstep a grime. Pitchfork ji zařadil mezi knihy roku. Je to spíš čtení s portréty než velké fotografické album.

Fotografka Beth Lesser nafotila jamajskou dancehallovou scénu 80. let – sound systémy, DJe, publikum, všechno barevně. Soul Jazz Books to vydali ve velkém čtvercovém formátu s asi 400 fotkami. Výborné recenze (Record Collector, New York Review of Books).

Fotografka a režisérka Elaine Constantine (natočila hraný film Northern Soul) zpracovala ilustrovanou historii britského northern soulu – Wigan Casino, tanečníci, desky, odznaky. Vyprodané, antikvariát od 38 £.

Kniha Richarda Barnese z roku 1979 je považována za bibli mod kultury 60. let – móda, skútry, kluby, hudba, s množstvím dobových fotek. Stále se dotiskuje a je levná.

Fotograf Jan Ságl dokumentoval Plastic People of the Universe a Primitives Group v letech 1967–72 – psychedelické koncerty, které režim později zakázal. 540 stran, česko-anglické vydání od KANT. Nejdůležitější fotokniha o českém undergroundu a za 699 Kč povinná položka.

Přehlídka české hudební fotografie od 60. let po současnost, přibližně 25 fotografů, editor Ondřej Bezr. Dobrý přehled domácí scény, cenu je třeba ověřit.

Amatérské jazzové fotky Jaromíra Rollera z rodinného alba – Šumperk, jazzové festivaly, 50. až 90. léta. Malá, levná kniha s nečekaným pohledem na československý jazz.

Kate Simon fotila Boba Marleyho a jamajskou reggae scénu v 70. letech – včetně fotky na obalu Kaya. Tohle je běžné vydání z roku 2023 (původně limitka Genesis, podepsaná). Nejlepší Marleyho fotokniha za rozumné peníze.

Dennis Morris fotil jako teenager Boba Marleyho na turné a později Sex Pistols a dokumentoval britské reggae a punk – dvě scény, které se v Londýně prolínaly. Retrospektiva z roku 2025, Rough Trade ji zařadil mezi knihy roku.

Definitivní vizuální historie Motownu od Adama Whitea a Barneyho Alese – víc než 1 000 ilustrací, archivní dokumenty, fotky. Výborné recenze a Goodreads 4,29. Kup pevnou vazbu, ne brožuru.

Vikki Tobak sestavila kontaktní archy z focení hip-hopových legend – vidíš, jak vznikla slavná fotka a co jí předcházelo. Výstava v ICP, Rolling Stone ji doporučuje. Mimo tvé hlavní zaměření, ale fotograficky výjimečná.

Daniel Kramer fotil Dylana během jednoho roku 1964–65, kdy přešel na elektrickou kytaru – včetně obalu Bringing It All Back Home. Taschen XL vydání je krásné a dostupné. Mimo hlavní zaměření.

Kniha z archivu Bob Dylan Center v Tulse – rukopisy, fotky, dokumenty z celé kariéry, 608 stran. Nejkomplexnější Dylanova kniha. Mimo hlavní zaměření.

Harry Benson doprovázel Beatles na první cestě do Ameriky a nafotil polštářovou bitvu v hotelu i setkání s Cassiem Clayem. Běžné vydání Taschenu je levné. Mimo hlavní zaměření.

Beatles vyprávějí svůj příběh vlastními slovy, s obrovským množstvím fotek a dokumentů – doprovodná kniha k dokumentární sérii Anthology. Základ každé beatlesovské knihovny. Mimo hlavní zaměření.

Dostupná verze slavné SUMO knihy o Rolling Stones – 466 stran v XL formátu, fotky z celé kariéry. Mimo hlavní zaměření, ale vizuálně impozantní.

Oficiální vizuální historie Led Zeppelin, fotky vybírali samotní členové kapely. Plátěná vazba, 400 stran. Mimo hlavní zaměření.

Nejlepší přehled díla Jima Marshalla – Hendrix, Cash, Janis Joplin, Monterey, Woodstock. Mimo hlavní zaměření; jazzovou stránku Marshalla pokrývá kniha Jazz Festival.

Oficiální 50letá historie Iron Maiden s více než 1 000 ilustracemi – Eddie, obaly, turné. Mimo hlavní zaměření.

Linda McCartney fotila Beatles, Hendrixe, Jima Morrisona a newyorskou scénu 60. let – s neobyčejnou intimitou, protože byla součástí toho světa. Sběratelská edice Taschenu je limitovaná na 750 kusů a už vyprodaná, takže jen sekundární trh a cena je vysoká; Linda zemřela v roce 1998, kniha tedy není podepsaná autorkou. Zda existuje dostupné běžné vydání, se mi nepodařilo spolehlivě ověřit. Mimo hlavní zaměření, ale jako sběratelský objekt výjimečná.